Nom dobrá.

Jeden blázen,kterej se narodil jednoho šílenýho dne ve Svitavách,avšak žije ve Vendolí,právě tohle píše.

Nechci přestat život v týhle vesnici,protože mě to tady naučilo žít.Jezdit na koni,vyhnout se včelímu bodnutí a žít tak,jak jsem chtěla vždy.Trvalo mi,než jsem zjistila,že to,co chci,mám na dosah ruky.Trvalo mi,než jem zjistila,že můžu žít tak volně a svobodně.Někdo mě má za blázna,někdo za podivínku.Každý ať si o mě uděla svou vlastní představu.Nejsem na nakupování nejkaejch blbovinek.Proč taky?Vždyť to nevyužiju.Nevšimly byste si mě,kdybyste prošli kolem.Pokud ano,nejspíš by jste ucítily pach koní.S nimi trávím většinu času i života.Utíkám k nim před tvrdou realitou venku.A ta realita je vážně tvrdá.U nich se můžu skrýt a říct vše.Ale neutíkám před světem jen nim.Ráda zalezu do temného kouta a sedím tam.Pátrám očima kolem.Ale nic nenacházím.Proč to teda dělám?Proč žiju?Ptám se sama sebe,ale nedostanu odpověď.Protože ta část mě,která jí zná,mlčí.