"Sui: Ty kreslíš tak, že už nemáš kam spadnout, co bych za to dala."
Tak tomuto, ač skutečně nerad, musím oponovat.
Jednak mám pocit a žel nezůstává jen u pocitu, že Sui kreslí polslední dobou stále horší a horší obrázky. Nevím, zda-li za to může ta její bolavá packa, či snad nedostatek času nebo něco úplně jiného. Ale když porovnáte její obrázky z období tak před 3-4 lety, jsou o poznání propracovanější a je na nich vskutku vidět snaha autorky.
A hlavně, co mi chybí u většiny suiných obrázků, a je úplně jedno jak staré ty obrázky jsou, je "jiskra" nebo chtete-li "životní energie" či "šťáva". Prostě drtivá většina jejích obrázků je takových moc statických. Sui sice asi nejlépe z nás všech ovládá nejrůznější techniky malování, což některá její díla tvoří téměř dokonalými, ale aby byl obrázek skutečně "The Best" nesmí mu chybět ani ta "šťáva". Vlastně to je na celém obrázku to nejdůležitější. Právě proto mám jako malířku mnohem radši Black Diaraikiu, která sice neovládá použitou techniku na 100%, ale zase umí 100% vdechnout obrázku život. Když se podíváte na její obrázek nevidíte jen nějaké poké na nějakém pozadí jak něco dělají. Vidíte malý příběh oněch tvorů a doslova cítíte co právě prožívají. Kdežto obrázky Sui na mě působí chladným dojmem. Na nich vidím překrásně namalované tvory a krajiny, které jsou ale úplně bez života. Přijdemi, že se Sui vůbec nesoustředí na malované tvory a jejich příběh, který na obrázku stvárňuje, ale že se spíš soustředí na dokonalost kresby jako takové. Prostě z jejích obrázků mám pocit, že při jejich malování myslela nejvíc sama na sebe. Na to, jak bude dobrá a uznávaná, když vypiluje svou techniku malování na co nejvyšší stupeň.
A právě proto, zatím co obrázky některých působí jako malinkatý dokument, obrázky Sui spíše připomínají exponáty v zoologickém oddělení Národního muzea.
Ashelinka