Nejednou jsem se tu setkal s hláškou typu: „Ty jo! To je nádherný obrázek! Jak to děláte, že kreslíte tak nádherné obrázky, já bych to nikdy nesvedl!“ …a tak jsem se rozhodnul, poodhalit tajemství a prozradit vám, jak to dělám :D

V první řadě bych chtěl upozornit, že toto není klasický tutorial, ale pouze jakési vyprávění příběhu tohoto obrázku, z nějž si můžete, mimo jiné, odnést také užitečné rady pro vaši vlastní tvorbu :3

1. Sktech (náčrtek): Od Kyuubreonka jsem dostal náčrtek v elektronické podobě a tedy mi nezbývalo nic jiného, než si ho vlastnoručně překreslit. Ale ono se snadno řekne, překreslit, ovšem to není jen tak, zvláště, když máte něco překreslovat po někom jiném. Takže buď jste hodně dobří umělci, nebo si, podobně jako já, pomůžete laciným, ale přesto velmi účinným trikem XD …Originál od Kyuu, který jsem si před tím vytisknul, jsem položil na stůl a vpravo vedle něj jsem položil čistý papír, už onen akvarelový papír, na němž měl vzniknout hotový obrázek. –Při překreslování jsem sice dělal několik úprav, a tak jsem mohl použít nejprve obyčejní papír a teprve poté, co bude vše dostatečně upraveno a vyladěno jsem mohl začít črtat na tento papír, ale to by bylo zbytečné, jelikož proč dělat náčrtek dvakrát, když by se stejně vždycky něco udělalo jinak? Mnohem lepší je proto překreslovat rovnou na originál, i když má původní náčrtek na obyč. papíře mnoho chyb, které chcete ještě opravit. Jelikož pokud moc netlačíte na tužku, když jí tvoříte náčrtek, dá se všecko snadno vygumovat a navíc, z akvarelového papíru se mnohdy nánosy tuhy odstraňují lépe, než z papíru obyčejného :3 …Mezi papír, na němž mi z tiskárny vyjela Kyuuina skica a akvarelový papír jsem umístil do vodorovné polohy tabulku skla (i plexisklo se na to dobře hodí ^.^) a tu poté lehce nahnul směrem k akvarelovému papíru. Díky tomu jsem získal odraz Kyuuina sketche na svém akvarelovém papíře (při pohledu přes sklo se mi zobrazoval přímo na akvarelovém papíře) a pak už jen stačilo tento obraz obkreslit přímo na akvarelový papír :3

Dobrou radou je, zvláště pokud používáte akvarelový papír s hrubším povrchem, črtat přerušovaně. Tedy netvořit přímé linky, ale vždy čárku, mezeru, čárku, a to v takovém intervalu, aby vám to ve výsledku vyhodilo dokonalý obrys. Tohle je dobré především proto, že u zvláště dlouhých linek je tendence jet nepřerušovaně, což ovšem vyvíjí zbytečné napínání svalů a to způsobuje postupně zvyšující se tlak na tužku, což není moc dobré, jelikož silně protlačené čáry se blbě gumují a hlavně po nich vždy zůstane viditelná vytlačená stopa, která nejde pastelkou zabarvit ^^;

A teď pozor! Při skicování či překreslování lineartu nikdy nepoužívejte tužky tvrdší než F (u klasických školních tužek max. 2). Tužky tvrdší než F (2) sice vytvářejí mnohem méně výraznou a silnou stopu, ale mohou na papíře zanechat nežádoucí vyrytou stopu, která v podstatě nejde pastelkami zabarvit. Já osobně třeba používám tužky KOH-I-NOOR Professional graphite pencil 1500/2B…výsledek skici s nimi je tady (obr.1).

2 . Lineart + náčrt pozadí: Před tím, než uděláte první čárku linerem je důležité obrázek důkladně prostudovat a přesně si stanovit, co z náčrtku zachováte a které čáry půjdou pryč při následném gumování. Jinak se vám snadno může stát, že obtáhnete něco, co jste nechtěli a pak máte smůlu a musíte to celé dělat znova, nebo vymyslet alternativu. Někdo si zbytečné čáry tužkou před samotným zvýrazňováním linerem raději vygumuje, aby se mu tam moc nepletly, ale to mi nepřijde jako moc vhodný způsob, jelikož zvláště u malých čar blízko u sebe můžete přegumovat aj čáry, které tam měly být a to je taky na prd. Jiná technika spočívá v tom, silněji obtáhnout tužkou ty čáry, které tam nakonec budou vidět, ale ani ta není úplně nejdokonalejší, jelikož při zvýrazňování tužkou se lehce může stát, že přitlačíte moc a pak to už nevygumujete či vám tam zůstane ona rýha. Takže já volím techniku, minima zbytečných čar a postupného obtahování od těch hlavních a velkých, až po ty nejdrobnější, které už snadno odlišíte od zbytečností, jelikož vám do těch hlavních obrysů budou lépe zapadat ^.^

U akvarelových papírů s hrubším povrchem je jedno, jak kvalitní liner používáte, jelikož každý se časem zničí, protože linery jsou dělány pro papír s maximálně hladkým povrchem ^^; Proto se vyplatí investovat do linerů s výměnnými hroty. Pokud vám liner přestane psát v půlce lineartování obrázku, je to problém, ale dá se docela dobře odstranit, když hrot lineru ponoříte na několik sekund až pár minut do vlažné vody :3

Teprve až když jsem měl hotový celý lineart pokémonů a tužku z pod něj vygumovanou, pustil jsem se do črtání pozadí. Dřív jsem dělával náčrtek komplet, pozadí i pokémoni/zvířata/cokoli v jednom, ale mnohem více se mi u obrázků, u nichž byl plánován lineart, tedy i v tomto případě, osvědčilo nejprve načrtnout a opatřit Lineartem hlavní objekty (pokémony) a teprve poté začít na pozadí, jelikož takto se dalo lépe zakomponovat ^W^

3. Vybarvení pozadí: Zde jsem zkusil poprvé něco, co ještě nikdy! Vybarvit nejprve pozadí a teprve poté pokémony. Mělo to i pár důvodů. Ten první byl, že jsem nějak potřeboval oddělit pozadí od pokémonů, aby nebylo tak výrazné a pokémoni mnohem lépe vynikli. Měl jsem na výběr…Buď udělám pozadí takovým tím lehce rozostřeným stylem, jak tomu bývá u fotografií s důrazem na detail blízkých objektů, nebo ho udělám více abstraktně, což jsem zavrhnul hned jako první, jelikož jsem chtěl, aby to dokonale zastupovalo společnou fotku, kterou jsme na sraze, nevím proč, neudělali :/ , nebo jsem ho mohl udělat bez lineartu, čímž by zase více vynikli pokémoni, kteří ten lineart mít budou….Třetí možnost nakonec zvítězila a i proto jsem se rozhodnul dělat pozadí jako první.

Všimněte si, že jak na pozadí tak na pokémony jsem použil syté a výrazné barvy…njn, holt je mám rád XD Ale pokud pozadí uděláte nevýraznýma pastelovýma barvama, také jej dobře oddělíte od popředí ^.^

Další důvod, proč jsem pozadí dělal jako první byl v tom, že se znám, a když už bych měl krásně nakreslené a vybarvené pokémony, asi bych byl tak moc natěšený, na prezentaci tohoto obrázku, že bych pozadí zbytečně odbyl. …Tato strategie se osvědčila! Když jsem na pokémonech neměl ani čárku, bral jsem pozadí jako hlavní cíl mého momentálního malířského úsilí a tak jsem mu věnoval mnohem více péče, než je tomu u mne obvyklé :D

Při vybarvování pozadí, zvláště, je-li jako toto realistické, je strašně důležité nezapomínat na to, že aj na něm musí být stínování a hlavně, že samotné nastínování pozadí nakonec přesně definuje, odkud jde na obrázku světlo.

Na pozadí mne vždycky nejvíce trápí velké jednobarevné plochy, které se, zvláště na akvarelovém papíře, docela blbě zamalovávají a zůstávají v nich takové ty nevzhledné bílé tečky. To jsem celkem dobře řešil vrstvením kresby…toto jsem použil i u vybarvování pokémonů ^.^…1. vrstva barvy je vždy ta základní. Ta, kterou má daný předmět/bytost mít jako svou původní, bez ovlivnění stíny/světly. (u pokémonů a zde na chodníku jsem použil ještě předzákladní vrstu, která se skládá z tmavších odstínů základní barvy daného předmětu/tvora a to vždy tam, kde mají být výrazné stíny. Díky této vrstvě jsou pak stíny výraznější a reálnější. V případě, že mají být na objektu nějaké odlesky, nanesete na to místo v této vrstvě bílou.) 2. vrstva je spojovací + zesvětlovací. Tuto vrstvu jsem na obrázek použil především proto, abych zakryl ony zmiňované bíle tečky ve vybarvování. V případě chodníku, jsem zvolil světlejší odstín šedé, v případě nebe dokonce rovnou bílou, a prostými tahy sem a tam jsem vyhladil povrch předchozího nánosu základní barvy a tím jsem zároveň také zakryl většinu oněch nepěkných bílých teček. Důležité je, držet se vždy v jedné barvě a v jednom objektu, jinak vám tato vrstva celý obrázek lehce rozmaže. 3. vrstva je pak vrstvou stínovací a detailní. Ta slouží k nanesení stínů na objekty a případnému doplnění detailů, jakými mohou být např. náznaky listů či listových stínů u stromů, odlesky na zábradlí, tvrdé stíny na chodníku pod pokémony, či detaily na charmeleonově plamínku.

Při kreslení pozadí vždy postupuji od objektů, které budou od pozorovatele nejdál až k těm nejbližším. To z důvodů možného přetáhnutí atd…

Pozadí nikdy nedotahuji až k okrajům obrázku a vždy nechávám na každém kraji alespoň tak 5mm místa, protože vybarvování ke krajům je stejně zbytečné, když pak bude obrázek ořezán a originál dostane rám a hlavně se to nikdy nedělá a nemá dělat už jen proto, že si tím ničíte umělecké potřeby (tužky/pastelky, ale i štětce).

4. Vybarvení pokémonů + finální úpravy: Tady jsem postupoval stejně, jako u pozadí. Tedy viz vrstvy barvy i vybarvování objektů od těch vzdálenějších až k těm, co jsou nejblíž.

Dobrá rada pro stínování pokémonů říká, že každé tělo má na sobě mnoho nerovností a útvarů, proto je důležité dobře vypozorovat kam dát stín a kam ne s tím, že je lepší mít stínů víc, než míň. Protože líp vypadá, když je stínů zbytečně moc, než když tam není skoro ždáný. Tohle je ještě složitější u pokémonů bez lineartu, kde je mnohem větší potřeba vyjádřit stíny plastičnost a kde se ve vybarvovaném stínování projeví každý detail. Proto tak chápu oblibu kreslit poké s Lineartem, což je časově i fyzicky o dost méně náročné. Já sám mám raději obrázky bezlinaertové, ale tady jsem musel k lineartu přistoupit, jelikož ke Kyuubreonnímu stylu se pokémoni bez lineartu vůbec nehodí x) Navíc aj čas mne celkem tlačil, když jsem se chtěl naší společnou fotkou pochlubit co nejdřív :D

Když máte pokémony s Lineartem, je to děsná pohoda, jelikož pak už to je jen a jen pouze taková omalovánka, kdy po nanesení předzákladní a základní vrstvy (základní vrstva bohatě stačí), už jen házíte stíny tam, kde se vám zdají logické XD

U tohoto obrázku, podobně tak, jako tomu bylo a je v podstatě u všech mých pastelkových obrázků, se snažím stíny lehce rozmazávat do základní , stínu prosté barvy těla, a to buď o něco světlejší barvou, než jakou má stín, ale o něco tmavší než jakou je barva základní, nebo přímo základní barvou, jelikož v pastelkové tvorbě nevypadají tvrdé, přesně ohraničené stíny moc pěkně.

Pozor! Hodně tmavé odstíny kvalitních pastelek zakryjí lineart a proto je nutné jej po celkovém nabarvení poké ještě jednou obtáhnout černou pastelkou.

Když už byli poké vybarvení aj nastínovaní, zkouknul jsem celý obrázek, jestli to teď vše vypadá OK a nikde není žádná chybka a případné nesrovnalosti či bílá místa jsem dobarvil a pak už přišla ta nejhorší fáze…převedení obrázku do digitální podoby. To se mi žel nikdy zcela přesně nepodaří tak, jak bych chtěl a je úplně jedno, jestli to zkouším skenovat či fotit, vždycky to vyjde divně. Já v poslední době rozhodně raději fotím, jelikož sken většinou příliž zesvětluje, ovšem co je ještě mnohem horší je, že díky své zářivosti zvýrazňuje všechny bílé tečky ve vybarvování. A ony se vám nikdy všechny nepodaří odstranit, když kreslíte na akvarelový papír s hrubším povrchem. Proto je v tomto případě foťák mnohem lepší pomocník, než skener.

Noo, teď ten nejtěžší úkol…vybrat z asi 50 fotek tu nejlepší…Kdo si udělá jen jednu fotku a hned, sotva jí uvidí na display svého foťáku a vidí, že je celkem OK, si myslí, že to bude ta pravá, tak je strašně naivní :D Většinou je to až ta 10. a někdy dokonce musím jít udělat novou sérii fotek, protože ani jedna z té hromady původních není úplně bez chyb. Za většinu chyb může špatné osvětlení. Jak vypadá taková typická špatná fotka se můžete podívat na 1. a 2. obrázek na této kompozici. Tyhle fotky mají moc tmavé okraje a rohy vlivem špatného nasvícení a je to opravdu typická chyba na obrázcích pořízených foťákem, se kterou se tu setkáváme skoro denně. Takže dobře se na ně podívejte a od příště, ať už tu jsou jen samé povedené fotky :3

Když už jsem měl dobrou fotku vybranou, zbývalo mi jen zmenšit její rozměry, lehce upravit vyvážení barev, světel a stínů, aby se minimalizovaly vady vzniklé při focení (na tento bod prosím nikdy nezapomínejte, jinak nemusí být výsledek to pravé :)), převést fotku z formáti TIFF do formátu png…(celkem mne mrzí, že galerka nepodporuje také formát TIFF/tif, který je, co se kvality obrázku týče, naprosto nepřekonatelný, ale chápu, že je to asi především díky neuvěřitelně obrovským nárokům na prostor, však ten můj původní obrázek měl před převedením do png necelých 40MB.:D)…Když budete obrázky převádět do menších souborů/souborů galerkou podporovaných, převádějte je raději do méně „úsporných“souborů, ať aj po komprimaci vypadají k světu. Nejlepší je asi to png. :3

Poslední úpravou byl černý rámeček okolo obrázku, který má symbolizovat vlastní rám fotografie a navíc napomáhá oku pozorovatele lépe převést svůj pohled na střed obrázku ^.^

No a pak už je šup s tím sem :D